2006–2010
Horák/Sybolová
Benzinka se nacházela na místě opuštěné benzínové pumpy u Slaného na silnici 16, zhruba 35 km od Prahy. Neustále otevřený, opuštěný skelet benzínové stanice, podléhající vlivům přirozeného rozpadu a bez hranic vnějšího a vnitřního prostoru se stal ideálním místem pro umělce, kteří rádi tvoří v alternativních prostorách a bez omezení. Svým specifickým charakterem nebyla Benzinka galerií, ale výzvou pro uskutečnění nevšedních uměleckých snů. Od léta 2006 zde vznikaly jednodenní performance, instalace, objekty apod.. Vytvořená díla v prostoru zůstávala a tím byla předurčena k postupnému rozkladu, ale i vzájemnému vrstvení. Polohou Benzinky bylo vystavené umění prezentováno v autonomní zóně mezi městem a krajinou – přímo na cestě. Každý řidič se tak mohl rozhodnout, zda přibrzdí či snad zastaví a nechá se zaujmout. V létě 2008 se na Benzince odehrál celodenní hudební festival, jehož aktéry byla uskupení výtvarných umělců zaměřujících se na zvuk. Mezi vystupujícími byli např. KW, Rafani, Kodet, Muženy, Guma Guar, Gajarský/Štětina, Erik Sikora + Radim Labuda nebo Eva Krátká. Benzinka zanikla na jaře v roce 2010, když nový majitel zažaloval organizátory za „znečištění“ místa. V roce 2011 vyšel katalog shrnující vystavené projekty. Na Benzince se během pěti let uskutečnilo na tři desítky akcí a výstavních projektů. Mezi autory byli Fuczik, Patricia Talacko a Tereza Šímová, Darina Alsterová, Alexey Klyuykov, Martin Kohout, Pavel Sterec, Marek Meduna a Luděk Rathouský, Martin Zet, Jiří Franta a David Böhm, Pavla Sceranková, Matyáš Chochola, Dušan Záhoranský, Eva Jiřička, Ondřej a Jaroslav Malečkovi, KW, Markéta Hlinovská, Isabela Grosseová, Karel Kunc a další.
Benzinka bylo nezávislé místo, na jejíž provoz nikdy nebylo žádáno o oficiální finanční podporu, všechny projekty vznikly pouze z finančních nákladů organizátorů či samotných autorů.
Snažíme se tento prostor nabídnout jako místo pro jedinečný, výjimečný projekt – výstavu na jeden den. Chceme aby autoři vytvořili dílo speciálně pro tento prostor, aby pro ně byl výzvou se kterou se chtějí vypořádat. Baví nás upřímný zájem a způsob, jakým se dá s poměrně obtížným prostorem vyrovnat. Podobně jsou pro nás důležité další momenty – jednotlivé akce jsou maximálně koncentrované, v několika hodinách proběhnou všechny události spojované s tradičním způsobem vystavování. Díla (nebo jejich části) na Benzínce zůstávají, je možné sledovat jejich postupnou proměnu, rozpad, zničení. Je to také místo setkávání, a to vždycky za jiných podmínek, v odlišném čase, klimatu a v proměňujícím se prostoru. Autory které oslovujeme, spojuje právě tato schopnost reakce na neobvyklý prostor, rezignace na tradiční způsob výstavy i prezentace vlastního díla. Nezajímá nás obvyklá představa o umění, které musí přetrvávat. Recyklujeme nepoužívaný prostor, nechceme vytvářet trvalé hodnoty. Za dobu její existence se tu sešli výtvarníci z různých škol, různého zaměření a přístupů. Do současnosti se zde uskutečnilo na 30 akcí všech výtvarných přístupů, včetně hudebního festivalu. Účastní se jak čeští autoři tak i umělci ze zahraniční.
Objekt Benzínky nevlastníme, nic za něj neplatíme, nečerpáme z grantů , na jednotlivých akcích se finančně podílíme přímo s umělci. Likvidace této bývalé čerpací stanice je nevyhnutelná, v jistém smyslu je to pro nás hnací motivace. (Horák, Sybolová, 2006)
Link: http://respekt.ihned.cz/c1-36683540-nadpis-clanku-28
http://artalkweb.wordpress.com/2010/05/20/na-benzince-se-jiz-umeni-netankuje/
